Příjezd  Gries im Sulztal, 1572m, příjezd údolím Ötztal, v Langenfeld odbočit na Gries

Východisko  chata Amberger Hütte, 2135m, DAV, Sulztal, 1h30min až 2h z Gries

Nástup  přibližně ve 3100m, v nevýrazném sedle přímo v hřebeni, kóta P.3096 na mapě AV, 2h chůze od chaty, zpočátku po pěšině, dále přes skalní výšvih a podél morény na ledovec, po něm k začátku hřebene.

Výškový rozdíl  260m (avšak lezecky podstatně delší!)

Doba výstupu  2h až 2h30min (ze sedla)

Sestup  jižní stěnou, II-III (místy dost lámavé a pohyblivé), na lededovec Wilde Leckferner a odtud na Sulztalferner, 1h na ledovec, nebo (je-li dostatek času - lépe) sestup zpět po výstupové trase

Charakteristika  Klasická tůra vysokohorského charakteru v pevné skále, hezké lezecké pasáže na ostré hraně, obtížnost ve spodní části převážně III, nahoře přímo hřebenem IV, nebo lehčeji III jižní stranou hřebene.

Materiál  Nejlépe pevné kožené boty jak pro lezení tak pro přechod ledovce (lezačky tak maximálně do kletru jako doplněk!), mačky a cepín, množství plochých smyček i větších délek, vlklíněnce příp. friendy středních až velkých velikostí (celý hřeben je bez jediné skoby a bez fixních stanovišť!).

Prvovýstup  L. Purtscheller, Q. Gritsch, F. Drasch, 1887. - Přímá varianta: Pfaundler s druhy, 1895.

Průvodce  H. Klier: průvodce AV Stubaier Alpen, Rother, Mnichov.

Mapa  AV číslo 31/1, Hochstubai, 1:25000.

 

 

Wilde Leck / Ostgrat - IV

Stubaiské Alpy patří k nejvíce zaledněným skupinám na území Rakouska. Tvoří část hlavního alpského hřebene, zeměpisně na hranicích Rakouska a Itálie, mezi průsmykem Brennerpass a vysokohorským průsmykem Timelsjoch, který tvoří závěr údolí Ötztal. Výška významnějších vrcholů se pohybuje v rozmezí 3100 až 3500m. Ledovce jsou položeny poměrně vysoko a proto je dost hodnotných vrcholů dostupných v zimním období na lyžích. Zejména v předjaří se Stubaiské Alpy stávají rájem pro skialpinisty.

Stubaiské alpy nabízejí mnoho vděčných klasických vrcholů, například Schrankogel, Ruderhofspitze, Zukerhutl, Wilder Freiger, Habicht. Pokud jde však o lezení alespoň ve středních obtížnostním stupni, musí člověk poměrně dlouho hledat. V západní části Stubaiských Alp se nad údolím Ötztal nalézá jediný takový cíl: mohutná, ledovci obklopená skalní pyramida Wilde Leck. Jejímu východnímu hřebeni se u méně zdatných a vytrvalých horolezců dostává nejvyšší vážnosti. Je to elegantní, místy velice vzdušná tůra v pěkné pevné skále, hrubozrnné ortorule. Při přímé variantě výstupu na vás čeká více míst klasifikace IV, kde člověk musí "sebrat síly" (sice IV, ale lezete s plnou polní a v pohorkách!), varianta po lávkách při jižní straně hřebene nepřekračuje III. stupeň obtížnosti (vhodné pro sestup).

Výška vrcholu 3361m spolu s nástupem a sestupem po ledovci dodávají celému podniku na vážnosti. Orientace je bez problémů - exponovaná hrana hřebene je dostačujícím vodítkem výstupu. Veškeré jištění včetně stanovišť si člověk musí budovat sám.

Říká se, že východní hřeben má první přelez již z roku 1885, kdy jím na vrchol vystoupil Zachaus Grüner, myslivec ze Soldenu, a vyhrál tak sázku. Oficielní prvovýstup byl zaznamenán o dva roky později, avšak prvovýstupci nejtěžčí část obešli při jižní straně hřebene.

Nákres tůryPři pohledu na mapu (velikost souboru 66kB) zjistíme, že se východní hřeben zhruba v polovině vzdálenosti od vrcholu směrem k ledovci rozvětvuje. Mezi oběmi spodními větvemi se nacházejí firnová a suťová pole, přes která se musí zářezem v jižní větvi hřebene vystoupat do plochého sedélka k nástupu u kóty P.3096. Dostat se poměrně strmým firnem k nástupu je nejošemetnější záležitost výstupu a úspěch značně závisí na podmínkách! Po vydatné zimě může firn ležet i v závěrečném strmém výšvihu a průstup žlabem je za slunečného pozdně-jarního či ranně-letního počasí nebezpečný. V tom případě je lepší jižní větev obejít až na ledovec Wilde Leck-Ferner a do sedla k nástupu vystoupat sutí a lehkými skalami v jižní stěně této větve (II-III). Je to ostatně i méně namáhavější. Ze sedla se stoupá přímo po hřebeni tvořeném bloky až k věži s nápadnými načervenalými hroty, které obcházíme severně do následujícího sedla. Zde začíná pro zkušeného horolezce opravdová lahůdka: hřeben se zvedá a vytváří výrazné ostří, které je místy dokonce převislé a vyžaduje bezchybnou lezeckou techniku v žule. Pokud na tyto obtíže nebudete stačit, vytraverzujte ze sedla krátce sestupem po malých lištách ve strmých plotnách do jižní stěny, kde začíná lehčí terén ve formě lávek a skalních výšvihů. Zde rychle získáte na výšce a přímo u vrcholu dosáhnete opět hřebene.

Pokud vás čas nikterak netlačí, zdá se být varianta sestupu zpět po výstupové trase (resp. její lehčí variantou - III) ke kótě P.3096 a dále jižní stěnou jižní větve (II-III) na ledovec Wilde Leck-Ferner bezpečnější, zejména sestupuje-li přímo jižní stěnou z vrcholu více lanových družstev a skála ještě není po zimě dostatečně "vyčištěná".